Spravedlnost "po česku" pro rozvedené poctivě platící otce.

13. 07. 2013 9:11:00
Tak jsem to prohrál na plné čáře :-( Uštěpačné pohledy a poznámky prosím ponechte až na konec článku (pokud ho dočtete). Nestěžuju si, jen to zebe nějak musím dostat. Tu bezmoc a křivdu, tu spravedlnost po česku. Nejsem žádný ublížený otec, prostě jsem jen chtěl být občas se svými dětmi a mít děti, které mají rády svého tátu. Byť jsme spolu jen několik dnů v měsíci. Ale popořadě ...

S bývalou manželkou jsme byli spolu 11 let a když jsme se "vyhrabali" z problémů a dluhů, měli vlastní byt, nové auto, žádné dluhy a dvě malé dcery, oznámila mi, že mě vlastně nemiluje a chce se rozvést. A že mi nebude lhát, poznala někoho jiného.
Hmm, co dělat. Nikoho nele k lásce nutit, takže jsem nakonec souhlasil. Dohodli jsme se, že se do měsíce odstěhuje z našeho bytu, který já následně prodám a polovinu dostane na svůj byt.

Ten měsíc byl velice dlouhý a bolestivý, já ji miloval ... ale měl jsem alespoň naše děti. Téměř každý věčer odcházela a já byl s dětmi sám doma, uspával je pohádkami. Nad ránem se vrátila. Starší dceru jsem odvezl do školy a jel do práce.
Měsíc skončil, pomohl jsem jí se stěhováním a po prodeji jí přidal o něco víc peněz, aby měly naše dcery svůj vlastní pokojíček. Vše se zdálo dobré, s Ex jsme byli i nadále přátelé. Podle možností jsem jí i děti navštěvoval, prostě jsem měl pocit, že tak je to v pořádku. Ovšem její nový přítel mě jaksi nemusel. A proto vždycky, když jsem měl přijet, odjel k matce a pak telefonoval, zda už jsem odjel.

Nepřikládal jsem tomu žádnou pozornost, je to její přítel a jeho rozhodnutí. To byla asi chyba číslo jedna.

Po roce se s přítelem dohodli, že její byt prodají a koupí si větší. Ex tedy prodala byt a koupili starší panelákový byt, který ona zaplatila a on investoval do přestavby. Tady nastal první milník. Do jejich bytu jsem nesměl. Ač mi to nebylo milé, respeoval jsem to. Děti jsem si dle ústní dohody brával 2x do měsíce na víkend. Pak začalo další. Dcery mi říkaly, že se doma matka s přítel hádá, že děti ke mě jězdí často. Dokonce jim občas dělal kázání, tu a tam si balil kufry, dcera dokonce zjistila, že matku podvádí chodí "do bordelu". Projela mu mobil (za což jsem jí nepochválil).

Vyústilo to v to, že mi občas něchtěla děti dávat, později děti občas něchtěly jet, aby doma něměly peklo.

Dal jsem to tedy k soudu, když nebyla ústní domluva a soud rozhodl o návštěvách u mě (do té doby byla jen ústní dohoda).

Matka však nerespektovala ani soud, nepomohlo zaslané upozornění od soudu, ani asistence policie (jak mi radila její sociální pracovnice, které jsem také na radu jisté poradny volal).
Jednou byly děti nemocné a jaksi neměla povinnost mi to sdělit předem, podruhé odjeli a nebyli doma.

Výsledkem byl zase soud a matka požádala o zvýšení výživného.

Požádal jsem o psychologický pposudek matky, mě, dětí, jejího přítele a výsledek: Přítel je majetnický typ, který se nechce o nic a nikoho dělit, moje děti si "adoptoval" za vlastní a já na ně podle něj neměl po rozvodu právo. Matka je "simplexní osobnost s mírně infantilními rysy" (doslova z posudku), která si vytvořila novou rodinu s novým otcem a já byl jaksi navíc. bylo teda třeba mě nějak vytěsnit.

Dlužno dodat, že se jí to podařilo. Po extapádách, kdy jsem se starší dcerou (mladší nemohla) jel na 3 dny do Anglie (mladší dostala namísto toho Notebook a slib, že za 2 roky tam pojedeme znova a všichni - což se y stalo) - dcera do poslední chvíle nevěděla, jestli jí matka pustí. Dokonce měla připravený "slint", kde stálo doslova "že jsem si vynutil dceru na cestu" a to chtěla od notáře potvrzený ... no, cesta se nakonec povedla am užili jsme si to.

Návštěvy následně probíhaly tak, že jednou děti nemohly, pak byly nemocné, pak byl náhradní termín (samozřejmě, že třeba vstupenky do cirkusu v termínu propadly ...). Po roce tahanic a soudů jsem nakonec souhlasil s návrhem znalkyne - starší má 15 let a může se rozhodnout sama, mladší 11 bude se mnou každou sudou sobotu od 9 do 18 a později se to změní.

Změnilo.

Před půl rokem soud rozhodl, že se mi zvyšuje výživné a to 2,5 roku zpětně. Zvýšené výživné dělá 1/3 mého platu, a doplatek přes 80000 Kč. Splátky 4000 měsíčně, tedy skoro 60% platu vč. výživného. To je samozřejmě nesmyls a proto jsem se odvolal. Nicméně jen proti dlužnému výživnému, novou výši jsem akcetoval bez výhrad a navíc nabídl i navýšení od doby, co starší dcera změnila školu, jenže cca 20000 bylo evidentálo.

Odvolání proběhlo po dalším půlroce a zdálo se, že Ex pochopila, že taky z něčeho musím žít. Ale bylo to šmé!

Asi po 3 týdnech jsem se dozvěděl, že už v dubnu na mě byla podána exekuce a jelikož exekutor mi to poslal na zrušenou adresu mojeho původního pronájmu (někde jí měl uloženou, nebo ji snad ula matka ... nevím) a ne na adresu trvalého pobytu, něvěděl jsem o ní. Dotazem na Exekutory, oni nemají povinnost, když to pošlou a já si to nevyzvednu, doručí fikcí. Že to poslali na neexistující adresu je nepodstatné.

Proto Ex tak ochotně u soudu vše slíbila, že se dohodneme... právníci jí patrně poradili, že pokud slíbí cokoliv, odvolání bude zastaveno a původní rozsudek se stane vykonatelným. A tak podali exekuci. Je s podivem, že exekuce byla vyhlášena jiným soudem na základě nepravomocného rozsudku.
Nicméně, i kdybych se odvolal a vyhrál, nic to nezmění. Exekuci by stáhli a ihned jí podali znova. Odvolání bylo zastaveno a ve výroku avízovaného soudu slíběná dohoda není závazná, takže žádnou dohodu nemusí uzavřít. A já nemám jakoukoliv možnost obrany.

Takže, pro mě v tomto "právně demokratickém" státu už jaksi není práva.

Ex mi sebrala děti a ještě mě ekonomicky a existenčně zničila. A to vše zato, že jsem jí při rozvodu dal všechno, aby s dětmi nestrádaly a doufal, že budeme přátelé, když jako manželé to nevyšlo.

Nejsme a nebudeme.

(tady mě zaujal článek zde: http://nemecdocjudrphd.blog.idnes.cz/c/351501/Je-treba-prepracovat-cely-pravni-rad.html

a v něm odstavec o "zlatokopkách". Jak je vidět, nemusí se vždy jednat jen o bohaté fotbalisty ...
S názory tohoto pána obecně nejsem moc zajedno, ale toto vystihl přesně. Bohužel je na to sám.

A tak, vážení ... po zralé úvaze jsem se rozhodl tento "demagogický" stát jednou pro vždy opustit.
Nic mě tu nedrží. O děti jsem přišel (starší se mnou ani nemluví - prý všechno pochopila a mladší už začíná mít podobné názory své matky).

Naneshledanou zkorumpované a bezprávní česko. Odcházím tam, kde si vydělám a budu mít alespoň jakous takous jistotu, že mi nějaký soud i přes doložené příjmy nevezme 60% příjmů jen proto, že chudinka matka ... a v zájmu dětí.

PS: Věřte, že jsem hledal chyby i u sebe. Určitě taky byly, ale jednání matky a soudů je nepředstavitelné a jelikož mi dala zapravdu i naprosto cizí psycholožka, u které si soud nechal udělat posudky, asi jsou moje chyby hodně malé.

Nominace na Blogera roku

Autor: Martin Hrdlička | sobota 13.7.2013 9:11 | karma článku: 29.61 | přečteno: 1554x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Nechme hospodským svobodu, neničme jim podnikání

Dějiny se opakují nezávisle na sobě. Navlas stejné události, jedna se stala v Lotyšsku před několika lety, druhá v Československu v třicátých letech minulého století. V obou případech to odnesli restauratéři.

25.3.2019 v 17:50 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 576 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Manželské toccaty a fugy - dokaž, že jsi muž.

V párovém soužití se mohou tu a tam objevovat situace, kdy jde genderová vyváženost - no víte kam, je to na dosah ruky...

25.3.2019 v 17:16 | Karma článku: 21.84 | Přečteno: 320 | Diskuse

Emrich Sonnek

Pozoruhodný živočich - lepšočlověk

Na rozdíl od němčiny si čeština příliš nelibuje ve složených slovech, ale jak ukazuje už nadpis tohoto textu, jejich hledání není žádná velká dřina.

25.3.2019 v 16:32 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 497 | Diskuse

Vilém Ravek

Povinně místenkový rychlík je pro socialisty, bez povinné rezervace pro liberály.

Po zkušenostech z cesty expresem z Prahy do Brna už bezpečně vím, jaká je moje politická orientace. Doporučuji si pro jízdu vybrat pátek odpoledne. Hned budete vědět, koho volit.

25.3.2019 v 15:50 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 610 | Diskuse

Eliška Zeisková

Svoboda vyznání

Dnes se mnoha lidem při pojmu „náboženská svoboda“ vybaví spíše davy muslimů, kteří se v údajné více či méně organizované invazi chystají obsadit naše země.

25.3.2019 v 14:23 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 333 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2798
Živnostník, poslední dobou snad už hlavně proto, že to jen prostě nechci vzdát a jít "na pracák". Mám svoje chyby i názory, platím daně (státu, né Daně) a jako další malí podnikatelé (alias příživníci) se snažím přežít s vírou, že jednou přeci musí být lépe ...

Najdete na iDNES.cz